Novoroční předsevzetí

Novoroční předsevzetí




No, nadpis by byl, ale co dál? Zoufale okusuju tužku a usilovně přemýšlím, co vlastně napsat. To mi to tedy pěkně začíná…

Bakelitová myš ani klávesnice mě k ohryzu nelákají, to už bych pak mohla klidně ožužlávat vietnamské vánoční ozdoby nebo olizovat ty pitomé svíčičky, co mi tu přitrouble blikají v okně. Když si ale vzpomenu, jak jsem se lízla loni na Silvestra, přitroublá jsem byla taky dost, ještě teď se tu chechtám. To byla jízda… no, ehm, to jsem trochu odbočila… zpátky k tématu… takže…

Spíše bych to celé měla nazvat “každoroční seznam zoufalých pokusů o životní nápravu“, přeci jen toto slovní spojení lépe odráží situaci. Jsou jisté evergreeny, které se mezi mými novoročními předsevzetími objevují se železnou pravidelností a s ještě větší vervou jsou pak porušovány ve chvílích zcela nezávislých na mé vůli a zákeřně zinscenovaných mými nejbližšími.

Třeba tato situace: jsem zrovna na dietě a zároveň na návštěvě u kamarádky a ta přede mě položí talíř s cukrovím. Hrdě jí nejprve oznámím: “Jéje, díky, jsi hodná, ale já teď sladké nejím. Však víš, dieta a tak. Hubnu do šatů.” A ona, místo aby mě podpořila v mém bohulibém úsilí, potvora jedna, ten odporný talíř narvaný bílým jedem ještě popostrčí blíž ke mně a s jízlivým úsměvem prohlásí: “Prosím tě, ty přece hubnout nepotřebuješ. Kdyby sis to rozmyslela, klidně si ber, nechám to tady.” A pro mě tím začíná závod s časem, totiž jak dlouho mi potrvá, než podlehnu. Pracně vybudovaná vůle se s každou uplynulou minutou rozpouští jako máslo na plotně. Začnu lehce blouznit o těch ořechových košíčcích, co mě tak laškovně svádějí… aspoň mi to tak připadá. Jsou to muka.

A pak najednou… Můj moment přichází ve chvíli, kdy se kamarádka zvedá a odchází do kuchyně postavit vodu na další rundu černého čaje. Rychle popadnu ten nejlákavější kousek cukroví a kosmickou rychlostí ho lupnu do pusy, se žvýkáním se moc nezatěžuju, to zdržuje. Šup tam s druhým a třetím exemplářem. Čvrtý i pátý chutnají famózně. Dovolím si ještě jeden, pohledem skenuju talířek, vybírám, už už sahám po vanilkovém rohlíčku… a najednou mi to dojde. Půlka talířku je fuč. Panika. Co teď? Kdybych si alespoň na začátku odpustila ta silácká slova o dietě. Kamarádka stále rachotí s konvicí v kuchyni, odhaduju to tak na půl minuty, než se vrátí. Třeštím oči, horečně vymýšlím, jak své selhání zamaskovat.

V tom mi blikne, že jediná šance je vytvořit ze zbylého cukroví něco jako vysokou pyramidu s co nejmenší základnou, čímž se mi s trochou štěstí podaří vykouzlit objem. Bez dalších okolků se pouštím do akce a pěkně naaranžované laskominy vrším na nevzhlednou cukrovou hromadu. S vábností toto aranžmá nemá nic společného, ale hurá, přinejmenším se mi podařilo zamaskovat, že pěkných pár kousků ubylo. Uklidňuju se tím, že s chutí toho cukroví se přeci nemohlo nic stát. Z fyzikálního hlediska to byl pouhý přesun z bodu A do bodu B (aplikovaná rychlost přesunu nemohla na chuťové kvalitě přesouvaného objektu nic změnit. Snad!). Kamarádka se vrací a její zrak jako první neomylně padá na můj “výtvor”, neřekne ani slovo, jenom po mně hodí vědoucím pohledem a já mám sto chutí ji uškrtit. A tak si cestou domů slíbím, že v tom novém roce prostě budu celá lepší, disciplinovanější, hubenější a navíc i žensky rafinovanější.

Novorocni predsevzeti - New Year's Eve image

Takže předsevzetí číslo jedna: odolat čemukoliv, co je poživatelné. Bojovat statečně a jakýmikoliv prostředky, v případě krize uděleno i povolení zabíjet (kamarádky a jim podobná stvoření).

Předsevzetí číslo dvě: nepřehrávat sakra pořád dokola All By Myself a výt u toho jako raněná fena.

Předsevzetí číslo tři: neblouznit o panu Darcym, panu Rochesterovi, Heathcliffovi, Poldarkovi, jsou to jen pitomé fiktivní postavy (bohužel).

Předsevzetí číslo čtyři: ach, ten Darcy. Doprčic, tak znova…

Předsevzetí číslo čtyři: ve volném čase se věnovat taky něčemu jinému než brouzdání po internetu. Opravdu totiž můj život nikterak neobohatí, pokud budu vědět, proč Islanďané věří na elfy, kde leží vesnice, do které se lze nastěhovat pouze bez slepého střeva a co se stane, když budu pracovat non-stop (tak tohoto scénáře se vážně neobávám).

Předsevzetí číslo pět: nemyslet si pořád, že Colin Firth je i ve svém věku nejlepší chlap na světě, protože to pak jasně znamená, že všichni ostatní jsou horší než Colin Firth. A kdo by asi tak chtěl chodit s druhým nejlepším chlapem… nebo nedej bože s desátým, stým, tisícím padesátým třetím? Otřesná představa. Pozn.: podle jakých kritérií toto pořadí určovat? Zajímavá úvaha.

Předsevzetí číslo šest: najít si chlapa. Souvisí s bodem číslo 1, 2, 3, 4 i 5. Základem je poučit se z předchozích chyb, tudíž zdokonalit se ve schopnosti na první pohled rozeznat citové závisláky, mužské hysterky, sobečky, opilce a mamánky. Jo, a taky se vyhýbat ženáčům a otcům (hm, tohle nepůjde tak lehce, jsou jich všude kolem mraky, je to jako nějaká morová epidemie, nebo co).

Předsevzetí číslo sedm: trávit méně času na Facebooku a více času věnovat odpovídání na e-maily. Uznávám, že v tomto směru je stále co zlepšovat, ovšem nelze nezmínit vedlejší efekt tohoto nedostatku, a to propracovaný systém neotřesitelných omluv, např. promiň, že jsem se neozvala dřív, ale právě jsem tvůj mail objevila asi po roce ve spamu).

Předsevzetí číslo osm: čistit si zuby u umyvadla a nesedět se zubním kartáčkem v puse deset minut u počítače, působí to neesteticky a není to hodné statutu dámy, který si hodlám v novém roce vybudovat. Sofistikovaná a nad věcí! To platí i pro pleťové masky, nepromenádovat se s nimi po domě a nepřivádět jednotlivým členům rodiny na potkání infarkt.

Předsevzetí číslo devět: nacvičit přifukování pneumatik u auta. Je nespravedlivé, že chlapi se s touto dovedností rodí, zatímco ženské se k ní musejí s velkým úsilím propracovat. Nepřejte si zažít, co je to hledat v dešti u benzínové pumpy zatoulaný ventilek od pneumatiky. Krátce a jednoduše: je to hnus.

Předsevzetí číslo deset: a jéje, jak jsem mohla zapomenout na svůj oblíbený bod (každoročně v seznamu řazen na přední pozice). Cvičit, cvičit a cvičit, ale nepřehánět to, to tedy rozhodně ne! Kdyby mi snad měly narůst svaly jako nějaké kulturistce, budou mě chtít jen mužské exempláře vyřazené v bodě šest a to by byl veskrze nežádoucí výsledek mých pohybových aktivit. Pokud by ovšem kulturistka byla mimo jiné žena znalá kultury, takový nárůst svalové hmoty bych ještě zvážila, to by mě totiž možná chtěl i ten Colin Firth.

Předsevzetí číslo jedenáct: VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ DO NOVÉHO ROKU! A KOUKEJTE SE POŘÁDNĚ SNAŽIT BÝT ZDRAVÍ A ŠŤASTNÍ, AŤ SE MI ALESPOŇ JEDNO PŘEDSEVZETÍ Z TOHOTO SEZNAMU V ROCE 2019 SPLNÍ!


Leave a Reply