Kostýmy v Panství Downton

Publikováno uživatelem

Downton Abbey bylo za své kostýmy několikrát oceněno prestižní cenou seriálového světa, cenou Emmy. Můžeme jen tiše závidět Lady Mary její večerní šaty či Coře její úžasný klobouk, nic takového se dnes už běžně nenosí a je to škoda. Pokud sledujete Panství Downton pravidelně, jistě vám neuniklo, že s každou novou sezónou nám produkce seriálu servíruje nové a nové kostýmy, které věrně zobrazují danou éru. S dobou jde nejen šatník hraběcích slečen, ale mění se i uniformy služebnictva. Všechny kostýmy jsou propracovány do nejmenších detailů a jsou samy o sobě velkým tahákem seriálu a navíc i inspirací pro současné módní návrháře. Pojďme se tedy prostřednictvím Downton Abbey také nechat trochu inspirovat a podívejme se na krásy, ale i záludnosti módy, která se nosila téměř před sto lety.

 

Za všemi kostýmy stojí kostýmní výtvarnice, které jsou jedněmi z největších dříčů v zákulisí seriálu: první přichází a poslední odchází. Společně se jich o kostýmy stará deset – několik střihaček a švadlen a také jejich vedoucí Anna Mary Scott Robbins, která nahradila skvělou Caroline McCall.

 

Většina kostýmů je vyrobena hercům či herečkám přímo na míru, některé se zase půjčují z velkých skladů, kam se ukládá garderoba pro dobová dramata, televizní i filmová. Ať už však kostým pochází odkudkoliv, musí být historicky přesný v každém detailu. Předlohou bývají třeba fotky či staré módní časopisy. Švadleny si dávají záležet na každé krajce, každém záhybu a všechny kostýmy musí být ušity z kvalitních a dobově odpovídajících materiálů. My to na obrazovce sice tak úplně nepoznáme, ale velká míra autenticity pomáhá hercům vžít se do role, a podat tak realistický výkon, a to i navzdory tomu, že značná část kostýmů je dost nepohodlná.

 

Každý rok před začátkem natáčení nové série Panství Downton, což je zhruba v období Vánoc, pracuje celý tým švadlen až na dvanácti různých šatech naráz. Kostýmy se totiž nešijí pouze pro hlavní postavy seriálu, ale i pro všechny komparzisty, protože ti také musí být oděni v dobovém oblečení.

 

První série Panství Downton začíná potopením Titanicu v roce 1912, kdy se ke konci chýlilo tzv. eduardovské období, které své jméno získalo po králi Eduardu VII. (1901 – 1910). V porovnání s obdobím viktoriánským byla eduardovská móda charakterizována volnějšími střihy, což ovšem neznamenalo, že by oblečení bylo kdovíjak pohodlné. Bylo vhodné tak akorát na poklidné čajové či zahradní dýchánky, ale rozhodně ne na rozjařené jazzové tancovačky, které později ve 20. letech s velkou oblibou provozovala Lady Rose. Ženy z vyšší společnosti trávily dny sešněrované v těsných korzetech, do nichž jim musely pomáhat služebné a komorné, které korzety také samy nosily. Převlékání zabíralo dámám hodně času, pro každou denní dobu i příležitost bylo potřeba obléci si jiné šaty. Nedílnou součástí oblečení byly také bílé rukavice.

 

Avšak Lady Sybil nikdy nebyla dívka, která by se držela zkostnatělých pravidel, což se odráželo i v jejím přístupu k módě. Když před celou svou rodinu jednoho dne nakráčela v kalhotových šatech, způsobila značné pozdvižení. Před první světovou válkou totiž byly kalhotové kostýmy u žen považovány za něco zcela nemyslitelného.

 

Během první světové války na módu nebyl čas a nabídka byla značně omezená. I přesto si však bohaté ženy mohly kupovat šaty v obchodních domech jako Harrods či Selfridges, které byly dostatečně zásobovány. Avšak ženy z nižších tříd si nákupy v luxusních obchodních domech dovolit nemohly, a tak byly často nucené zapojit svou vynalézavost a přešívat staré svršky. Muži to měli trochu jednodušší. Ti, co byli aktivní v armádě, nosili své uniformy, a to i mimo bojiště. Uniformy byly také typické pro další profese, např. pro lékaře.

 

Klobouky byly důležitou součástí každého outfitu. Muži ani ženy nikdy nevyšli ven bez klobouku. Klobouk také určoval postavení svého nositele ve společnosti. Bohatší ženy z aristokratických kruhů měly samozřejmě klobouky honosnější a zdobnější než jejich komorné. Muži z vyšší třídy jako Robert nosili vysoké cylindry, zatímco pro pány jako Bates nebo pan Carson byly typické buřinky. Populárním dámským kloboukem dvacátých let se stal malý klobouk zvaný cloche, což přeloženo z francouzštiny znamená zvon.

 

Stejně jako šaty jsou i klobouky vybírány jednotlivým postavám v serálu speciálně na míru. Violet vždy nosí své klobouky posazené na šikmo, Mary zase preferuje jednoduchost. Nejkontroverznější kloboukové kreace ovšem v seriálu předvádí Martha Levinson, matka hraběnky z Granthamu, kterou si s chutí zahrála Shirley MacLaine.

 

Po první světové válce se svět probudil do nového světa, který skýtal dosud nevídané možnosti. Oblečení charaktertistické pro tzv. Jazz Age bylo pestré, kreativní, ale hlavně mnohem pohodlnější než o dekádu dříve. Ženy odhalily kotníky a ramena a také jednou provždy zatočily s korzety. Šlo se totiž na parket! Svět doslova šílel po nových tancích, jako byl charleston. Šaty byly poseté třpytkami, korálky, flitry a třásněmi, které krásně dávaly vyniknout tanečním pohybům.

 

Ve čtvrté sérii prošla největší změnou Lady Edith. Stala se z ní sebevědomá mladá žena, a to se samozřejmě projevilo i na jejím šatníku. Začala jezdit za prací do Londýna, který se ve své hektičnosti, energii a poválečné euforii nemohl od poklidného života na panství Downton lišit více. Ovšem ozvěny londýnských koktejlových večírků začaly pomalu doléhat i do Yorkshiru.

 

A pozadu samozřejmě nezůstala ani Lady Mary. Jakmile odhodila černé smuteční šaty, oblékla se podle nejnovější módy. V jednom z posledních dílů páté série dokonce se svou tetou vyrazila v Londýně na módní přehlídku. Možná jste si také všimli, že si hodně oblíbila fialovou barvu, zatímco Edith naopak začala tíhnout k teplejšímu odstínu oranžové a lososové.

 

Divider konvickaŽe jste seriál ještě neviděli? Pokud tomu tak opravdu je a fotografie vás navnadily, zkuste se porozhlédnout ZDE po verzi s českým dabingem, anebo zamiřte na Amazon a obstarejte si všech pět dosavadních sezon seriálu s anglickými titulky. Divider konvicka

 

Ve dvacátých letech minulého století se svatební šaty obvykle šily ze saténu nebo krajkoviny. Hedvábné krajkové šaty si na svou svatbu oblékla Lady Mary. Kostymérky se snažily, aby se v nich cítila obzvlášť dobře, protože s Matthewem po boku se z hořké uštěpačné slečny měla proměnit ve spokojenou a vyrovnanou mladou paní. V saténových šatech zase na své svatbě zazářila Lady Edith, avšak její štěstí nemělo příliš dlouhého trvání. Ze svatby totiž bohužel na poslední chvíli sešlo.

 

Svatební šaty pro Lady Rose byly zakoupeny v jednom obchůdku s retro módou na Notting Hillu a doplňky pak na jednom z pařížských bleších trhů, které hlavní kostymérka Anna Mary Scott Robins ráda navštěvuje. Jak sama dodává, při práci na těchto šatech si všechni užili hodně legrace, protože Lady Rose je rozpustilá rošťanda, která miluje večírky a nakupování, a její šaty tak mohly být odvážnější než v případě Mary a Edith.

 

Také sestry a matky nevěst se na svatbu oblékly do slavnostních šatů, většinou v tlumených barvách a s klobouky ozdobenými látkovými květinami.

 

Lidé z nižších tříd, kteří pochopitelně neměli peníze na nákladné svatební oblečení, se vdávali a ženili ve svých nejlepších šatech, třeba v těch, ve kterých chodili do kostela. Dámy nevěsty jako Anna nikdy neopomenuly klobouček.

 

Divider konvickaSeriál Panství Downton proslavil nejen herce, kteří v něm hrají, ale také skladatele Johna Lunna, který pro seriál napsal vynikající hudbu. Pokud se považujete za hudebního fajnšmekra, nenechte si ujít článek Hudba k seriálu Panství Downton. Najdete v něm spoustu odkazů na různé hudební motivy, které se v seriálu objevují. Seriálová hudba je samozřejmě k dostání i v obchodech.Divider konvicka

 

Sloužící nosili uniformy podle toho, jak důležitá byla jejich role v chodu šlechtického domu. Na úplném vrcholu stál majordomus (pan Carson), který společně s hospodyní (paní Hughesovou) celou domácnost řídil. Denní uniforma majordoma byla poměrně jednoduchá – frak, černá vesta a pod ní bílá košile s černou vázankou, nesměly chybět ani pruhované kalhoty. Každý večer se pak majordomus převlékal do svátečnější verze s bílou vestou a vázankou. Majordomova uniforma se po celou dobu vysílání Panství Downton takřka neměnila, snad jen košile se postupem času začala šít z jemnějšího materiálu. Zato kostým Phyllis Loganové, která hraje paní Hughesovou, doznal s každou novou sérií několika úprav a změn. V páté sérii nadobro odzvonilo vysokým límcům a korzetům, a kostým hospodyně se tak stal pohodlnější na nošení.

 

Uniforma komorníka se uniformě majordoma hodně podobala, lišil se akorát límeček. Komorníci se nemuseli večer převlékat, protože neobsluhovali u večeře. Komorné neměly předepsáno, z čeho přesně se má jejich uniforma skládat, podmínkou byla jenom černá barva a decentní vzhled. Komorné prostě nemohly vypadat lépe než jejich milostpaní či milostslečny. Herečka Joanne Froggatt, která ztvárnila komornou Annu Batesovou, si na to konto postěžovala, že je jí líto, že také nemá možnost vyzkoušet si všechny ty krásné šaty, které v seriálu nosí herečky ztvárňující role aristokratek. Role jí totiž předepisuje jen fádní černé šaty.

 

Lokajové byli vizitkou každé aristokratické domácnosti a byli oblečeni tak, aby řádně reprezentovali. Když na panství přijela návštěva, byli to právě lokajové, kteří se jí ujali. Zajímavostí je, že lokajové měli předepsanou nejen uniformu, ale i výšku. Vlastně to byli něco jako dávní mužští modelové. Historický poradce seriálu Alastair Bruce k tomu dodává, že v domech, jako byl Downton, bylo vždy minimálně deset lokajů, aby domácnost mohla bez problémů fungovat. V seriálu jich však tolik k vidění není, a to proto, aby děj nebyl příliš komplikovaný. Uniforma pro lokaje se typicky skládala z černého fraku, pruhované vesty, dosti nepohodlné bílé košile a bílé kravaty.

 

Také služebné vlastnily dvě různé uniformy – jednu na práci, jako bylo uklízení a zašívání, a druhá byla určena na večerní a slavnostní příležitosti či na vítání návštěv. Pracovní uniformu tvořily jednoduché šaty s bílou zástěrou a bílý čepec. Slavnostní uniforma se pak skládala z černých šatů s límečkem a z bílé bohatě zdobené zástěry a čelenky do vlasů. Na rozdíl od lokajů si služky musely své uniformy šít samy.

 

Také mezi služebnými panovala hierarchie. Nevíce zdobenou zástěru zpravidla nosila hlavní služebná či komorná.

 

Řidič byl členem personálu, který stál tak trochu stranou ostatního služebnictva. Šoférská uniforma byla černé nebo zelené barvy, nesměla chybět čepice ani vysoké boty.

Komentáře 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *