Dánská dívka (2015) – film proměn a pohledů

Publikováno uživatelem

Britský režisér Tom Hooper po filmech jako Královna Alžběta, Lord Longford a především Králova řeč přichází s dalším životopisným filmem. Tentokrát se rozhodl převyprávět příběh dánské malířky Gerdy Wegener a jejího manžela Einara. V komorně podaném filmu se staneme svědky přeměny Einara v ženu, kterou se vždy cítil být. Své touze však dlouho odolával, než se stalo něco, co definitivně změnilo chod jeho života.

Tím osudným okamžikem byla žádost Gerdy, aby jí Einar zapózoval za nepřítomnou modelku. Nedůležitá epizoda, dalo by se říct, o to však mocnější impulz pro Einara, aby pomalu začal objevovat a prozkoumávat svou ženskou stránku, což postupně vyústilo ve ztrátu mužské identity a v následnou proměnu v dívku zvanou Lili. Co se zpočátku jevilo jako nevinná hra, se stalo neúprosnou realitou.

Divider tip na darekDánská dívka

Pokud si před zhlédnutím filmu chcete nejdříve přečíst jeho knižní předlohu, není problém si Dánskou dívku obstarat i v českém překladu.

Divider caraFilm vychází ze stejnojmenné knihy amerického autora Davida Ebershoffa. Ebershoff se ve svém románu nechal (volně!) inspirovat skutečnými osudy manželů Wegenerových. Knižní původ filmu se projevuje ve velkém množství zpracovávaných témat. Film tematizuje více problémů: Einarovo postupné objevování jeho ženské identity, nepochopení ze strany veřejnosti a rádoby lékařských odborníků, proměnu manželského vztahu a okrajově se otře i o postavení ženy ve společnosti. Na 120 minut jde o poměrně dost myšlenek, které by z jakéhokoliv jiného filmu mohly snadno vytvořit překombinovanou slátaninu, ne však v tomto případě. Hooper se totiž soustředil zejména na vykreslení pocitů hlavních hrdinů, umožnil divákovi proniknout do jejich nitra. Díky tomu všechny myšlenky rozebírané ve filmu přirozeně vyplývají z vývoje příběhu, nejsou do filmu násilně vkládány ve snaze ohromit diváka. Nelze si však nevšimnout, že některé problémy jsou nakonec odsunuty do pozadí a zůstávají nedořešeny (například vztah Lili a jejího přítele Henrika či postupně se rozvíjející pouto mezi Gerdou a Einarovým přítelem z dětství Hansem).

Soustředění na dvojici Gerda + Einar vyžadovalo od jejich představitelů dobrý výkon. V případě výběru herců měl režisér šťastnou ruku. Eddie Redmayne (Bídníci, Teorie všeho) využívá umírněný herecký styl, drobná gesta a jemnou mimiku, které odpovídají charakteru jeho postavy – citlivého, spíše introvertního člověka. Redmaynova filmová partnerka Alicia Vikander (Ex Machina, Krycí jméno U.N.C.L.E.) na sebe strhává mnohem víc pozornosti, a zcela oprávněně. Její herecký projev je mnohem živelnější. Role Gerdy nabízí víc prostoru k expresivnímu herectví a Vikander tento prostor využívá do posledního detailu. Nebylo by příliš překvapivé, kdyby si za svůj výkon v tomto filmu vysloužila Oscara… ale nepředbíhejme. Kvalitně obsazené jsou též vedlejší role, vyčnívají především Ben Whishaw (Henrik), Matthias Schoenaerts (Hans) a Sebastian Koch (doktor Warnekros), ačkoliv jsou jejich úlohy ve filmu spíš okrajové.

Kromě hereckého obsazení zaujme Dánská dívka rovněž po vizuální stránce. Začátek děje se odehrává v Kodani roku 1926, s hrdiny se společně podíváme také například do Paříže. Film využívá krásu místní architektury a přírodních scenérií, ale nestaví je okázale na odiv, nýbrž z nich činí přirozenou součást vyprávěného příběhu. A i když se scéna odehrává v interiéru, stále je na co dívat. Filmy, jejichž ústřední hrdinové jsou malíři, vždy vybízejí k tomu, aby divák bral v potaz vizuální podobu, barvy a kompozici scén. V tomto ohledu Dánská dívka nezklame. Mnoho záběrů z filmu je natolik krásných, že by šly ihned zarámovat a pověsit na stěnu.

Zpočátku se film nese na odlehčené vlně a je prodchnut humorem. Teprve v okamžiku, kdy Einar poprvé vyrazí na veřejnost v převlečení za ženu, se nálada příběhu změní. Film se stane vážnějším a vztah mezi Gerdou a Einarem prostoupí hořkost, která v něm předtím nebyla. Děj je rozvíjen především slovními konfrontacemi mezi postavami, nikoliv fyzickou akcí. Právě v dialogových scénách je film nejsilnější a občas si vystačí i beze slov, podobně jako malby samotné.

Navzdory obrazové kráse, skvělému Eddiemu Redmaynovi, ještě lepší Alicii Vikander a pár emočně vypjatým situacím nelze přehlédnout, že film po příběhové stránce nenabízí nic nového. Jde o kvalitní řemeslo, které svým celkovým ztvárněním zapadá do řady podobných životopisů s oscarovými ambicemi (klasický doslov o dalších událostech samozřejmě nesmí chybět), ale nic víc již nepřináší, na rozdíl například od loňského filmového hitu Kód Enigmy. Přesto Dánská dívka stojí za zhlédnutí. Obzvlášť pokud vás zajímá citlivá introspektiva vztahu dvou lidí, z nichž se záhy stanou lidé tři, která sice nepostrádá hluchá místa, ale díky zkušené ruce režisérově a dobrým hercům dokáže dostatečně zaujmout na celé dvě hodiny. V souvislosti s blížícím se předáváním filmových cen a českou premiérou filmu na začátku února tohoto roku jsme o něm určitě neslyšeli naposled.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *